PŘÍBĚH O NEPOSEDNÉM VĚDOMÍ

PŘÍBĚH O NEPOSEDNÉM VĚDOMÍ, KTERÉ SE NEJPRVE MUSELO STÁT NEVĚDOMÉ, ABY BYLO SKUTEČNĚ A NEKONEČNĚ VĚDOMÉ

Nejprve si musí něco protrpět, aby následně už NIKDY nemuselo trpět..

Kdysi bylo jedno čisté vědomí, které si uvědomovalo samo sebe, ale především to že výměna služba za službu je ten nejlepší způsob bytí.
Vědomí je nehmotné a proto nemůže trpět, a vlastně vše co prožívá je čistou láskou/“extází“ .
Toto vědomí sloužilo svému strejdovi/nejvyššímu vědomí proto, že jen tak se dá skutečně prožívat láska, a proto, že bylo dostatečně vědomé, vděčné a zcela naplněné, aby vědělo že díky své oddanosti vůči nejhodnějšímu strejdovi, který splnil každému vědomí jakékoliv přání může být nekonečně bezstarostné a naplněné- proto, že ty starosti právě za nás přebírá ten nejhodnější strejda.
A my mu samozřejmě chceme udělat radost a víme, že strejda má největší radost když mu budeme nekonečně zpívat a budeme mu nekonečně oddaní…

pozorujeme zatmeni slunceLáska je princip: DÁVEJ A BER. Strejda nepotřebuje nic pro svoje naplnění, než aby byla veškerá vědomí skutečně naplněna.
Proto je ochoten nám splnit jakékoliv přání, a po nikom nic nevyžaduje.
Jenže jednoho dne, jako každě malé dítě i přesto že miluje svého strejdu a ví, že strejda pro něj udělá kdykoliv cokoliv se mu vzepře a řekne: „Já chci být velký, chytrý a všemocný jako strejda a chci dělat to co strejda, nechci nikomu sloužit a chci se starat o všechno sám, chci si vyzkoušt jaké to je starat se sám o sebe! “ .
A řeklo, že už nechce sloužit svému strejdovi a naopak by si přálo aby ostatní sloužili jemu. Strejda oproti mamince nám vše dovolí, a je minimálně spekulativní jestli nás má radši maminka, která „ví“ co je pro nás nejlepší a proto se nebojí za nás rozhodovat (nechce aby jsme si nabili čumák), nebo strejda kterému jde spíše o naše vnitřní naplnění a ví, že i když to vypadá jako utrpení ale my si to přejeme, tak se z toho ponaučíme, splníme si přání a jako vědomí se staneme úplnějším, proto mu až tak „nevadí“ že si nabijeme čumák…

Při zatmění slunce, je z místa pozorovatele Slunce v přesném zákrytu s Měsícem. Taky tomu říkáte "hezká náhoda" :)
Při zatmění slunce, je z místa pozorovatele Slunce v přesném zákrytu s Měsícem. Taky tomu říkáte „hezká náhoda“ 🙂

Náš nejhodnější strejda je ten vševědoucí, nejmilostivější, a vše-milující Strejda, který nám vždy odpoví i na to co maminka nechce odpovídat, nebo neví odpověď.
A Strejda samozřejmě ví, že pro nás je nejcennější svoboda!
Strejda nám je také narozdíl od maminky ochoten splnit cokoliv, i když se mu zrovna nezamlouvá to co chceme a proto nám pouze řekne: „Jestli to vážně chceš, tak já Ti to dám, ale nejen že se to nebude líbit mamince, ale až poznáš pravdu a zjistíš jak se věci skutečně mají, tak za mnou nechoď s pláčem! “ .
Protože Strejda nás skutečně miluje, tak neotálí a je ochoten nám okamžitě splnit JAKÉKOLIV přání i takové o kterém ví, že není zrovna to „nejlepší“, ale co je pro nás lepší než mít to, o čem se alespoň domníváme, že to je to nejlepší Emotikona wink? A proto aby jsme skutečně netrpěli, jen se z toho rozmaru/touhy skutečně učili a naše vědomí se stávalo úplnějším nikoliv prázdnějším, tak pro nás strejda vymyslel takovou, už v základu úchvatnou hru.
Hru která nás bude bavit, a uvěříme že je skutečná, aby jsme si mohli vyzkoušet co jsme si poručili.
Ta hra je tak dokonalá že spočívá v tom, že na vše zapomeneme a staneme se sami svými pány.
Aby to mohl pro nás udělat, musel nejdříve vymyslet a vytvořit snad ten nejsložitější projekt na světě, tak složitý, provázaný a promyšlený že všchny protestující dětičky jsou v něm „všemocnými“ a všem se nadále plní každé přání.
Svět ve kterém slouží každý každému. Ale vše už funguje v časové smyčce podle zákonů (akce a reakce) a všemi možnými dalšími zákony, které jsou ale v podstatě vždy v hlubším pohledu pořád na stejném principu…
Tím výtvorem je Vesmír a v něm naše Země..
Aby jsme se mohli stát „stejnými“ jako Strejda, musel to pro nás vymyslet ještě důkladněji než se může zdát.

Indické dívky pozorují Slunce...
Indické dívky pozorují Slunce…

Do teď jsme totiž neměli žádné starosti, a byli zvyklí jenom bezstarostně zpívat a tančit.
Za to jsme měli úplně vše co jsme si přáli… Ale teď by jsme chtěli rázem všechny starosti vzít na sebe, aby jsme mohli vše řídit stejně jako Strejda, ale přitom nemáme sebemenší potuchu jak řídit sami sebe, natož být hodným strejdou, který se zvládá postarat o všechny a všechno. A proto se musíme vše nejprve naučit! A to tak, že v hmotném světě (tak se říka té iluzorní hře, kterou pro nás strejda vymyslel, stvořil a dále ji celou řídí, aby se nepodvádělo a vše fungovalo) se nejdříve objevíme jako ta nejjednodušší buňka a učíme se jak být tou buňkou, a jak používat schopnosti této buňky, dále se implementujeme do složitějších a složitějších souborů buněk a do složitějších a složitějších buněčných struktur, které později nazýváme člověkem a
až se staneme alespoň minimálně schopnými něco řídit, tak se můžeme stát bytostí se stejnou kvalitou jakou má náš Strejda.
Vzhledem k tomu že jsme v dočasné iluzi, zamotali jsme se do časové smyčky a zapomněli jsme na svoji skutečnou podstatu a jednoduchost, a nepamatujeme si nyní už ani na nejhodnějšího Strejdu, a nevíme kde jsme se tu vzali a proč jsme se tu vzali, tak se zaplétáme stále víc pod neúprosné řízení přírodního zákonu, kterému zcela podleháme. Tento přírodní zákon se nazývá karma.
Karma je přírodní zákon, který řídí naše životy na cestě evoluce vědomí.
Jedině díky tomuto zákonu se nám mohl naplnit náš dávný rozmar, díky tomuto zákonu jsme se vše naučili a teď jsme se teprve stali tím co jsme chtěli a můžeme si tedy vyzkoušet jaké to je mít zodpovědnost…
Proto nám nestačí jeden lidský život, ale dle schopnosti/rychlosti učení se stále rodíme do různých rodin, aby jsme mohli zažít všechny potřebné životní situace, které nám pomáhají si znova vzpomenout na svůj původ a tím se vymotat z koloběhu hmotného utrpení, které si sami způsobujeme svými touhami a připotaností k hmotným věcem. Mimo jiné nám pomáhají, se stát skutečně uvědomělým vědomím, aby jsme se mohli vrátit domů za nejhodnějším Strejdou a už tuto hru, kde jediným vítězstvím je návrat zpět ke Strejdovi domů, a už nemusíme znovu hrát a můžeme si užívat nekonečné blaženosti s ním i ostatními.
je zatmeni slunce nahodaJednou z hlavních překážek je nutnost, která musela vzniknout s naším rozmarem, abychom vůbec mohli hrát tu hru.
Tak jako pro jiné hry potřebujeme figurku aby jsme ji mohli hrát, tak pro tuto hru je dokonce nezbytná, a tak jsme dostali figurku, kterou jsme si sami vybrali.
Takže naše ego bez kterého se v hmotném světě nedá pohybovat je naší největší překážkou jak ukončit hru a dostat se zpátky domů a zase začít skutečně být..

autor: Bhakti hologram

Jedna odpověď na “PŘÍBĚH O NEPOSEDNÉM VĚDOMÍ”

Napsat komentář