Impersonalismus a máyávádská filozofie

impersonImpersonalisté tvrdí, že vše je neosobní. Že Bůh nemá žádné energie. Spekulují o tom, že vše je jakási jednota. Ta jednota, kterou oni vidí, je jejich vlastní ego. Jsem to já. Takže jinými slovy, jejich závěr je, já jsem Bůh. Oni si například představují, že ty úrovně vesmíru jdou výše a výše a na konci zůstává jenom myšlenka…

 

nama oṁ viṣṇu-pādāya kṛṣṇa-preṣṭhāya bhū-tale
śrīmate bhaktivedānta-svāmin iti nāmine
namas te sārasvate deve gaura-vāī-pracārie
nirviśea-śūnyavādi-pāścātya-deśa-tārie

S úctou se klaním Jeho Božské milosti A.Č. Bhaktivédantovi Swamimu Prabhupádovi, který je velice drahý Pánu Krišnovi, protože přijal útočiště u Jeho lotosových nohou.

S úctou se klaním Vám, ó duchovní učiteli, služebníku Sarasvatího Gosvámího. Laskavě kážete poselství Pána Čajtanji, a tak osvobozujete západní země od  impersonalismu a voidismu.

Co to znamená, že západní země jsou plné voidismu a impersonalismu?

Šríla Prabhupáda jednou novinářům na otázku: „Proč jste přijel do naší země?”
odpověděl: „Přišel jsem vás učit to, co jste zapomněli.”
„Co máte na mysli?” ptali se novináři.
„Přišel jsem vás učit o Bohu.”

Posláním Šríly Prabhupády bylo obnovit u lidí vědomí Boha a dát celému západnímu světu jedinečnou příležitost – poznat Kršnu v Jeho nejdůvěrnějších zábavách. K vytvoření atmosféry vhodné k rozvíjení vědomí Boha je nutné nejprve odstranit překážky, které se mohou vyskytnout. A jednou z největších překážek je impersonalistická filozofie, která se snaží jemným způsobem Boha ignorovat a zapírat. Ty, co odpírají Bohu osobní vlastnosti a říkají, že Nejvyšší je cosi neosobního, neurčitého, nepostižitelného, nazýváme impersonalisty a máyávádskými filozofy. 

Impersonalismus: Suhotra Svamí

Impersonalisté tvrdí, že vše je neosobní. Že Bůh nemá žádné energie. Spekulují o tom, že vše je jakási jednota. Ta jednota, kterou oni vidí, je jejich vlastní ego. Jsem to já. Takže jinými slovy, jejich závěr je, já jsem Bůh. Oni si například představují, že ty úrovně vesmíru jdou výše a výše a na konci zůstává jenom myšlenka. Čistá, nevtělená a s ničím nespojená myšlenka. Už není ten, kdo by myslel, už je jenom myšlenka. Jestli tedy nějakým způsobem dokážeme jít výše a výše a docílit té čisté myšlenky, tak potom je to naše myšlenka. A my se s tím staneme jedno, potom my jsme Bůh a všechno ve vesmíru se otáčí kolem nás. To je klasické májávádské pojetí spekulantů, které nalezneme po celém světě (v Indii i na západě) a tento jejich nesmyslný závěr je také důvodem, proč se jim impersonalismus tolik zalíbil.

Ti, kdo nemají rádi specifické odpovědi v duchovním životě, říkají: „Proč dáváte Bohu jméno? Proč říkáte, že zůstává na jednom místě? Proč říkáte, že vypadá tak nebo tak?“ Tvrdí: „Ne, Bůh je všechno. Bůh jseš ty a Bůh jsem já.“ To jsou závěry a tendence v myslích impersonalistů. Ignorovat nebo dokonce vygumovat všechny detaily, všechny kvality a vlastnosti Boha, protože je neznají, nebo nechtějí znát. Chtějí nakreslit svojí vlastní tvář a napsat svoje vlastní jméno – ano, tady je Bůh, já.

Bhagavat tattva filosofie zabraňuje tomuto zmatenému uvažování. Žádné možnosti nejsou, je to On, protože to je Kršna. On je překrásná, modrá, všepřitahující mužská osoba Navayóvana – věčně mladý a věčně se sladce směje směrem k Jeho oddaným, kteří jsou plni lásky a On jim tak dává šťastný život. Všechno o co oddaný žádá, je možnost sloužit Kršnovi, uspokojit Ho a vidět, že je spokojený. To je život s vědomím Krišny.

Vědomí Kršny

„To je také nálada nebo záměr všech planetárních vládců. „Obcházejme Pána a služme Mu v našich postaveních jako vůdci planet a tak Ho uspokojme. Kéž bychom mohli někdy vidět, že je s námi spokojený.“

Není snadné vidět Pána Višnua. (Kršnu), ale On se někdy objeví ve vesmíru ve svých různých podobách avatárů a potom Ho mohou někteří vidět přímo a to je jejich život. Jednoduše vidět Pána, vidět Jeho zábavy a být požehnáni tím, že je s nimi spokojen je vědomí Kršny. To by měla být snaha všech oddaných. To je služba a to je personalismus. Měli bychom vědět,  že vidět a dělat všechno neosobní a nejasně definovatelné jsou přirozené sklony mysli, která dělá prostor pro svou vlastní spekulaci. To jsou tendence ateismu. Májávádská filosofie je zakukleným ateismem a převlečeným teismem zároveň.

Vědomí Kršny je velmi specifické a je jasně definováno. Každý má svoji příslušnou roli nebo funkci, která je definována a smyslem toho není držet nás v nějakém vězení a omezovat nás. Smyslem je nalézt specifické místo ve službě Pánu, který je Konkrétní Nejvyšší Osobou a má svá určitá specifika, touhy a vlastnosti. Proto také existují určité konkrétní možnosti, jak k Němu (k Pánu) přistoupit a je to tedy i určitý způsob Jej dosáhnout. Abychom Mu mohli sloužit, musíme odhalit a přijmout svojí správnou pozici a přijmout identitu služebníka. Neměli bychom si sami vyspekulovat nějakou svoji vymyšlenou identitu (která vyhovuje potrhlé mysli), protože jakmile to uděláme, sami sebe zmateme a tím zmizí pravé aranžmá oddané služby, ona správná identita vědomí Krišny.
Udělat sebe sama centrem všeho, to je opět máyávádská filosofie.

Voidismus ( Sunyavada, Budhismus ) – moderní ale pokřivený

Prabhupáda, Přednáška, Bombay, 31. března, 1974

Voidismus je prospěšný, aspoň do té míry, že je nástrojem jak se odpoutat od materiálních tužeb si užívat hmotné objekty smyslových vjemů. Protože, když máme i tu nejmenší touhu si užívat, musíme se znova narodit. Ale! Oni to nenásledují. Zvířata se zabíjejí vpravo vlevo. Výsledek je víc zabíjení zvířat a víc nesmyslných činností. Kdyby se nezabíjela zvířata a nedělalo tolik nesmyslných aktivit, pak by následovali Buddhu. Byl by to krok vpřed. Ale oni jdou dále. Na Buddhu se již dávno zapomnělo. Oni dělají nesmysly, i když by neměli nic dělat, nebo dělat jenom minimálně. A také mluví nesmysly, i když by neměli vůbec mluvit, nebo mluvit jenom minimálně. A navíc tito takzvaní moderní buddhisté, což jsou řadoví asfaltoví kovboji kráčející po hlavní třídě kteréhokoliv velkoměsta, čtvrtě nebo vesnice, nebo teatrální představitelé světových velmocí nebo malomocí, urážejí Buddhu a urážejí jiné inkarnace Nejvyššího Pána a urážejí oddané Krišny, Višnua či Buddhy, tím že všichni společně a jednohlasně říkají jednu věc: „Všechno je jedno.“ To je zaklínací formule moderního sunyavadiho. Sunya znamená nula a vada znamená vědět. Neznají nic jiného než nulu, nic. „Nakonec nemá nic smysl.“ I když vezmete jenom tento výrok samotný, tak ten skutečně nemá smysl. Ale oni takto mluví. To jim pořád běží v pozadí myšlení. Po tolik životů dělali hrůzné hříšné činnosti, proto pro ně nemá nic smysl. A proto zpochybňují, relativizují a uměle dávají vše na nějakou smyšlenou stejnou rovinu ve jménu rovnoprávnosti, míru, bratrstva, humanizmu a demokracie. Podle nich nikdo není lepší, nikdo není horší, jednoduše utopie. Takto berou půdu pod nohama i běžnému normálnímu těžce pracujícímu člověku, nebo materiálnímu moralistovi, tím že zpochybňují i ty nejzákladnější rozlišovací schopnosti zdravé inteligence. Tím páchají největší zlo místo ahimsi a přispívají k pekelné situaci propagaci povrchního sjednocení místo skutečného nicnedělání, sunyavady.

 

7 odpovědí na “Impersonalismus a máyávádská filozofie”

  1. Zdravím a díky za odpověď.
    Máte pravdu, že svou motivaci jsem svými dotazy příliš neozřejmil. Vychází z dojmu, který jsem získal po přečtení vašeho příspěvku o „impersonalistech“. Sice to nejsou přímo vaše výroky, jak si až zpětně uvědomuji, ale když je zveřejňujete, nejspíš se s nimi ztotožňujete. Asi bych vám za jiných okolností nepsal, ale ten článek ve mě vzbudil negativní vzpomínku na rozhovor s jedním z vašich „oddaných“, se kterým jsem se dal před lety do řeči na jednom letišti. Musím říct, že s takovým despektem až posměchem k duchovním tradicím, co nesdílí představy HK, a také tolika zvrácenými argumenty ve snaze o jejich diskreditaci, jsem se nikde nesetkal.
    Říkal jsem si, že to byla možná jen nějaká osobnostní úchylka, jak kompenzovat snížené sebevědomí, ale když jsem se pak setkal s Bhagavadgítou „jaká je“, pochopil jsem, kde má tato mentalita svůj předobraz. Kvůli totožné dikci, kterou autor velmi často uplatňuje vůči všemu, co je mimo jeho zúženou višnuistickou představu o světě i transcendentnu, jsem ji ani nedočetl. Možná tento povýšenecký výkladový styl, který názorové oponenty běžně označuje za hlupáky, spekulanty či dokonce „darebáky“, někomu přijde inspirativní, ale převážné většině lidí, kteří něco vědí o indických duchovních směrech, přijde dost primitivistický.
    Abyste mi nerozuměl špatně: nemám nic proti Hare Krišna, ale v okamžiku, kdy se se svou kazatelskou potřebou objevíte ve veřejném prostoru a velmi nevybíravě v rámci své osvěty kritizujete něco, o čem vlastně víte míň než málo, tak se přirozeně ptám, co vás k tomu vede a z čeho při takových jednoznačných soudech vlastně vycházíte. Je-li to jen dezorientovanost, neinformovanost nebo záměr cílený na oslovení jednoduššeji uvažujících jedinců.
    Nevím přesně, co mi zmínkou o výjimečnosti vaší linie chcete přesně sdělit snad kromě toho, že Prabhupáda je nejlepší. Snažím se respektovat váš subjektivní názor, určitě jste k němu došel po zralé úvaze, jen mi přijde divné, proč by kvůli tomu měli být všichni ostatní automaticky rascals a všechna ostatní učení bogus.
    Že je na duchovní cestě třeba vedení, o tom snad ani nemá smysl diskutovat, jenže vaše doporučení „odevzdejte se guruovi“ je stejně dobré jako pobídka „vyskočte z okna“. Někdy to vyjde, jindy nemusí; odevzdat se jen tak na něčí doporučení bez zralého zvážení okolností někomu, kdo si nechá říkat „guru“, může být docela rizikový akt — o tom můžou vyprávět tisíce upřímných hledajících a konec konců o tom musíte něco vědět i v rámci vašeho hnutí. To je přesně věc, na kterou člověk potřebuje ten „mozeček“, o kterém mluvíte; lepší věc k rozlišování ani k duchovnímu růstu tady bohužel nemáme.
    Z toho, co jsem právě napsal, jste asi vyčetl, že mám vůči vaší filozofii či spíš její prezentaci jistou averzi, na druhé straně bych se rád ujistil, jestli někde neuvažuji špatně, protože mám k indické filozofii blízko a chtěl bych se seznámit se všemi autentickými prameny.

  2. hare krisna

    omlouvam se za prodlevy v odpovedich. jsem koneckoncu mnich a u internetu moc casu nestravim.

    po precteni vaseho posledniho prispevku me napadla jedina vec. co je vase motivace? je to poznat boha v jeho uplnosti? pokud ano, odevzdejte se guruovi a on vas k nemu dovede. pokud je motivace vsechno pochopit vlastnim usilim a malinkatym mozeckem, nikdy se vam to nepovede, tak nac ztracet cas?

    s vaznymi zajemci o uceni ved a jejich naslednou aplikaci do praxe
    (bez cehoz je poznani k nicemu) se rad setkam a pohovorim osobne.

    na vsechny body co jste napsal mohu dat podstatny argument ale tato forma neni pro to vhodna.
    jen k te vyjimecnosti linie brahma madhva gaudia:
    bez srily prabhupady bych ja nebyl na zivu, vy byste se mnou nemohl ves na tomto webu venovanemu teto filosofii( jako na tisici podobne venovanych) rozhovor, miliony lidi by neznali pojmy krisna, bhaktiyoga, mantra a podobne. Tento mistr nalezici do zminovane linie ma zasadni vliv na znovuzduchovneni velke casti populace celeho sveta.

    ochutnal jste nekdy jackfruit?
    chcete tu chut poznat inteligenci, nebo jazykem?
    dejte vedet, domluvime se.

    dekuji za pochopeni, vas sluzebnik madhusudan das

  3. šruti neznamena materialisticka. znamena co bylo vyslyseno guruem, ale jeho uceni nema nic spolecneho s hmotou.

    krome vaisnavske skoly nikdo z praktikujicich nepouziva slovo impersonalisticky, protoze se jedna o vysoce pokrocily termin v duchovni vede, ktera vrcholi osobnim pojetim absolutni pravdy v podobe osobnosti bozstvi.

    nevim co pokladas za nase uceni, jestli to ktere predstsavuje srila prabhupada, nebo to ktere se prezentuje na strankach neomezeny.cz . at uz se jedna o kterekoliv z nich, melo by byt vedske, protoze stavi svoje zavery na lini guruu pochazejici od samotneho krisny.

    1. Zdravím,

      Ptal jsem se na upanišady, načež jste odpověděl, že jim říkáte impersonalistické, někdy materialistické, protože nemluví o Krišnovi. Tak jsem se podivil, jak můžou být upanišady materialistické, když je Indové považují za vrchol véd.

      Myslel jsem si, že jsou upanišady završením véd proto, že hovoří o absolutních pravdách. Když mluví o božstvech, nebesích a podobných „spirituálních“ jevech, tak obvykle ne moc uctivě, protože je nepovažují za absolutní pravdu. Z filozofie mám za to, že když je něco absolutní, tak je to něco, mimo co nic neexistuje, co nejen přesahuje, ale i v sobě zahrnuje všechny kategorie. To nakonec rezonuje s tím, co říkají upanišady: sarvam khalvidam brahma; púrnam adah púrnam idam a mnoho dalších výroků. Z toho, co píšete v příspěvku, vyplývá, že bůh je osoba, co bydlí na jakési vzdálené planetě, kam se můžeme přestěhovat, když splníme jisté podmínky. Aby byl takový bůh opravdu absolutní, musel by být stejně přítomný tady i tam, mezi mnou (jeho součástí) a ním by nemohla existovat žádná vzdálenost. Třeba to je důvod, proč upanišady tak často uvádějí, že átman je brahma… To ale váš zakladatel dost rázně vylučuje. Pak by asi bylo na místě se slovem „absolutní“ víc šetřit, když mluvíte o osobním božství, proti kterému ale rozhodně nic nemám, jako proti němu asi nic nemá žádný „impersonalista“.

      Ten termín mi připadne opravdu záhadný. Za celý život jsem se nesetkal s nikým, kdo by tvrdil, že svět neexistuje, nebo kdo by tvrdil „já jsem bůh“ v tom „egoistickém“ smyslu, který prezentujete — tj. „já už bůh jsem, ale ty ještě ne.“ Pokud vím, ani advaita nic takového neučí, i když to prabhupáda dost často tvrdí (ovšem nikdy se neobtěžuje uvést pramen, který ho k takové dedukci inspiroval).

      Taky moc nerozumím té linii guruů, o které hovoříte, když mezi Vjásou a Madhvou je časová mezera přinejmenším 4 000 let. Madhva rozhodně nebyl jediný, kdo se odvolával na to, že jeho učení pochází od Krišny. V každé generaci se takových „dědiců“ objevují stovky, prakticky každá škola má kořeny v nějaké mýtické minulosti — pro Indii je to dost typický jev. Za pokračovatele stejné kategorie se dá považovat třeba Rámakrišna, kterému váš zakladatel nemohl z nějakého důvodu přijít na jméno, nebo sikhský Guru Nának, který boha v osobní podobě oslovoval Góvinda, Mukunda… O tom, že to byly výjimečné osobnosti s obrovským duchovním vlivem na svou dobu, dnes asi nikdo nepochybuje. V čem konkrétně je tedy vaše linie výlučnější než ostatní? A myslíte si, že vaišnavismus může být opravdu univerzálním náboženstvím? Má něco, co nemá třeba křesťanství, nebo islám? Proč by tuto víru měl kromě Indů přijímat třeba Papuánec, eskymák nebo mayský domorodec?

  4. Díky za odpověď.
    Jak může být upanišada, považovaná za šruti, „materialistická“???? Proč by potom měly být považovány za „védántu“, završení véd? Používá pojem „impersonalisté“ kromě višnuistů ještě někdo?
    Ptám se, protože mě velmi zaujala indická filozofie a tak jsem nakouknul do vašeho učení, které je inzerováno jako „védské“, ale s védami nebo spíš s védántou (tj. učením upanišad) jsem tam nenalezl mnoho styčných bodů…

Napsat komentář